Tibetská autonomie neboli Xizang, jak tomu Číňané říkají, je třetím největším regionem v Číně. Historickým hlavním městem Tibetu je město Lhasa. Autonomie se nachází vysoko nad hladinou moře, na Tibetské náhorní plošině, největší a nejvyšší na světě. Odtud pramení velké řeky Indie a Číny - Indus, Brahmaputra, Salween, Mekong, Yangtze, Žlutá řeka. Specifický, neobvyklý a tajemný Tibet je místem, kde cestovatelé dosáhnou stavu duchovní katarze. Je oblíbený, atraktivní a nelze na něj zapomenout.
Unikátní země
Turistická obliba Tibetu je založena na jeho dávné historii, náboženství – bez znalosti základních informací o tomto státě si nelze naplno užít krásy jeho přírody a architektury. Vše, co vytvořil člověk a vyšší mocnosti, dává zemi její vlastní kouzlo.
Více či méně přesné údaje hovoří o vzniku prvního tibetského státu v údolí řeky Yarlung (odtud název vládnoucí dynastie - Yarlung) ve III.éra. A již od 7. století oslovuje historie Tibetu konkrétními jmény, čísly, detaily. Z té doby až do současnosti se dochovaly autentické fragmenty, které jsou součástí návrhů slavných klášterů. Doba a války neušetřily unikátní stavby jedinečné kultury. Ale obnovené přitahují turisty a poutníky z celého světa. Komplex, který hlavní město Tibetu vlastní a je na něj hrdé, je pod ochranou UNESCO. Zvláštnost tibetské kultury a víry se vysvětluje nejen nepřístupností a blízkostí okolnímu světu, ale také teritoriální polohou – Tibet sousedí s takovými původními zeměmi, jako je Indie, Nepál a Čína. Historicky bylo dlouho silně ovlivněno Mongolskem.
Velký tibetský král
Každá země za dobu své existence měla silného vůdce, jasnou osobnost. Stát za jeho vlády vzkvétal, expandoval, stal se dominantním v regionu. V 7. století našeho letopočtu měl Tibet moudrého vládce Songcchän Gampo (604-650). Sjednotil pod svou vládou nesourodé provincie. Jeho dvě manželky, čínská a nepálská princezna, přinesly do země samotný buddhismus spolu se sochami Buddhy, které jim byly darovány jako věno. Spory se sousedy, kteří se stali příbuznými, na čas utichly. Pod vlivem jejich manželek, Číňanky Wencheng a Nepálky Bhrikuti, která se později reinkarnovala jako Zelená a Bílá Tara, hlavní bohyně buddhismu, bylo hlavní město Tibetu přesunuto do Lhasy (z tibetštiny – „příbytek bohů“, resp. „božské místo“), které se proměnilo v tento krajv pevnosti buddhismu. Pro dvě sochy ve Lhase byly panovníkem postaveny dva chrámy – Jokhang a Ramoche. Opakovaně předělané, stále existují a představují 7. století. Songtsen Gampo si navíc vybral Rudou horu a postavil na něm devítipatrový palác s 999 místnostmi, z něhož se dodnes zachovala jeskyně, kde vládce o samotě meditoval. Sem proudí proud turistů, kteří si přejí být prodchnuti moudrostí staletí a užít si triumf Ducha.
Válka náboženství
Nyní se na tomto místě tyčí legendární Potala. Tři z těchto budov jsou součástí komplexu, který je v péči UNESCO. Hlavní město Tibetu, Lhasa, bylo baštou dynastie Yarlung na dalších 250 let po smrti Songtsen Gampa.
Budhismus zde byl ale populární pouze mezi malou aristokratickou vrstvou, zatímco drtivá většina Tibeťanů vyznávala Bon Po, víru svých předků. Náboženské rozdíly byly hlavním důvodem kolapsu centralizovaného tibetského státu. Buddhismus si naopak začal získávat popularitu a získával nové charakteristické rysy. V Evropě se toto učení pevně etablovalo pod názvem lamaismus, představující prolínání filozofie buddhismu a víry v tajemnou magii. Nazývá se také tibetsko-mongolská forma mahájány, severní větve buddhismu nebo jeho pozdní forma.
Vznik buddhismu na těchto územích
Jako státní forma je lamaismus církevní zemí, v jejímž čele stojína kterém stojí kněz, zde nazývaný dalajláma. Od 13. století bylo hlavní město Tibetu baštou lamaismu, který pronikl do určitých oblastí Mongolska, Nepálu, Indie a Číny.
Buddhismus v Tibetu získal popularitu především díky výstavbě náboženských klášterů, prvním z nich byl Samye. Byl postaven v roce 770 úsilím Tisong Detsen, 38. tibetského krále. Poté ztratilo tehdejší hlavní město Tibetu svůj význam jako hlavní město státu. Ale i dnes je toto místo jedním z hlavních a oblíbených bodů turistické trasy.
Znovuzrození po mongolské invazi
V 11. století se země začala oživovat, ale Mongolové, kteří v roce 1239 napadli její území, zničili většinu klášterů. Postupem času dobyvatelé, kteří se zde usadili, přijali buddhismus. A když je v roce 1350 začal mnich Janchub Gjalcsen (první student školy Sakja) restaurovat, ochotně mu pomohli. Koncem 14. - počátkem 15. století si Gelug (pravá) škola začala získávat na popularitě a zvyšovat svůj vliv v Tibetu. Kláštery Ganden, Drepung a Sera, které postavila, se stávají poutními místy. Starobylé město Lhasa, hlavní město vysokohorského Tibetu, se stává centrem nového náboženství, pro jehož vznik a rozkvět se hodně zasloužil V dalajláma, Ngawang Lobsang Gyatso Veliký (1617-1682). Soudě podle slova „skvělý“si lze představit, jak moc toho pro Tibet udělal. Na místě paláce na Červené hoře, který vyhořel v důsledku úderu blesku, začal stavět perlu světové architektury - palác Potala,která se podle plánu měla stát jak rezidencí lámů, tak jejich hrobkou. Dnes je palác charakteristickým znakem Tibetu, jeho symbolem.
Legendární palác
Potala je hora v jižní Indii. Podle buddhistických legend na něm žije Avalokitéšvara (Čenrezig), z něhož vzešel celý tibetský lid. Dalajláma je pozemskou inkarnací bódhisattvy. Palác se samozřejmě jmenoval Potala a stal se sídlem náboženských vládců Tibetu až do roku 1950, kdy čínské jednotky obsadily Tibet a XIV. dalajláma byl nucen emigrovat do Indie.
Nová sídla začala vznikat za vlády 5. dalajlámy v roce 1645 na místě, kde kdysi stával 9patrový hrad Songtsen Gampo. Od té doby se v paláci dochovala pouze legendární jeskyně Fa-Wana, kde on, 33. velký tibetský král, četl posvátné texty. Unikátní stavba na vrcholu hory je jakoby jejím pokračováním, sahajícím až do nebes. Nyní je dvoubarevný krasavec vzat pod ochranu (žije v něm několik mnichů) a je historickou a architektonickou památkou, která slouží především k přilákání turistů do Tibetu. Lhasa, otevřená pro veřejnost teprve v roce 1980, je nyní oblíbenou turistickou destinací.
Čína dělá vše pro zvýšení toku turistů
Čína věnuje cestovnímu ruchu velkou pozornost. Jedinečná tibetská autonomie s hlavním městem Lhasou je pokladem, který se stává turistickou mekkou. Tibet, který byl nedávno otevřen veřejnosti, je samozřejmě již dlouho zcela neveřejným náboženstvímcentrum. Neexistuje zde tak výkonná infrastruktura, navržená pro nekonečný proud návštěvníků, jako například ve Švýcarsku - nejstarším letovisku na světě. Ale ztracené rychle dohání.
Lhasa, historické hlavní město Tibetu, má již nyní turistické komplexy, které splňují nejlepší světové standardy. Existuje několik prvotřídních pětihvězdičkových hotelů, nejlepších z 296, které dnes v hlavním městě Tibetu existují. To je Shangri-La, které je jen 700 metrů od paláce Norbulingka a Tibetského muzea. Po ní následuje neobyčejně krásná sv. Resort Regis Lhasa. Není horší než oni Shambhala Palace a Tashitakge Hotel.
Výlet do Tibetu je dostupný mnoha
Jedná se ale o „nejlepší z nejlepších“hotelových komplexů nacházející se v centru hlavního města, v docházkové vzdálenosti od hlavních atrakcí Lhasy. Celý systém cestovního ruchu v Tibetu je promyšlen do nejmenších detailů. Existují hotely s velmi přijatelnými cenami a také s flexibilním systémem benefitů, jako jsou stravenky, bezplatné storno, slevy na letenky a mnoho dalšího. Naprostá většina hotelů má velmi vysoké hodnocení a dobré recenze. Nyní je Lhasa nazývána „městem hotelů“. Je to ale také město jedinečných památek. Patří mezi ně palác Potala a chrám Jokhang, ulice Berkhor a kláštery Drepung, Sera, Ganden, Trugo a Tsanggu. Seznam hlavních atrakcí by nebyl úplný bez sídla Pabongka a hrobek raných tibetských králů.
