Ho Či Minova stezka je jednou z největších atrakcí ve Vietnamu, která přitahuje turisty z celého světa. Stezka je komplexem pozemních a vodních cest v délce přes 20 000 km, které se táhly přes území Kambodže a Laosu a během vietnamské války sloužily k přepravě zbraní, munice, pohonných hmot na území Jižního Vietnamu. Stezka je věřil k byli rozhodující pro triumf severních Vietnamců. Mimochodem, tento název má americké kořeny a sami Vietnamci tuto oblast nazývali „Stezka Thuong Son“, podle názvu pohoří poblíž.
Milovníci vojenské historie by rádi na vlastní oči viděli rozlehlou síť úzkých, polozarostlých cestiček a úzkých štěrkových cest, které se táhnou podél laosko-vietnamské hranice. Složité propletení horských a lesních cest, které spojovaly Severní a Jižní Vietnam, Kambodžu a Laos během období vojenské konfrontace, přežilo dodnes.
Kdo je Ho Či Min
PrvníPrezident Vietnamské demokratické republiky, ideolog a zakladatel Fronty národního osvobození Jižního Vietnamu. Byla to tato komunistická organizace pod vedením Ho Či Mina, která zahájila povstání proti prezidentovi země a znamenalo začátek dlouhé a krvavé války.
Historie výskytu
V roce 1957 vypukla v Jižním Vietnamu partyzánská válka, kterou vyvolali rebelové proti zvolenému prezidentovi Ngo Dinh Diemovi. Téměř 2 roky po začátku ozbrojených střetů se severovietnamské úřady rozhodly rebely podpořit. Za tímto účelem byl sestaven ozbrojený transportní oddíl, který stál před úkolem zorganizovat nepřetržitou dodávku vojenské techniky do Jižního Vietnamu. První dopravní koridor byl položen podél demilitarizované zóny mezi severem a jihem, ale byl brzy objeven a zničen. Nová trasa, která později dostala název „Ho Či Minova stezka“, vedla kolem demilitarizované oblasti a vstoupila do zemí Laosu.
V této době byla v Laosu v plném proudu občanská válka. Pohraniční oblasti ovládali komunisté z hnutí Pathet-Lao, kteří sympatizovali s povstalci z Jižního Vietnamu a nezasahovali do průjezdu vozidel přes jejich země. Kambodža oficiálně vyhlásila neutralitu, ale vláda, zastoupená princem Sihanoukem, udělila severovietnamské armádě široké pravomoci a umožnila využívat její území.
Vývoj
Během války se Ho Či Minova stezka neustále rozšiřovala a v důsledku toho se proměnila v rozsáhlou síť několikahlavní silnice a úzké stezky, které vedou navzájem paralelně. Po celé délce byla vybudována překladiště, kde odpočívali vojáci transportních oddílů. Většina cesty vedla lesy a džunglí, takže zůstala ze vzduchu zcela neviditelná. Všechny objekty byly pečlivě maskovány, cestu pokrýval systém protivzdušné obrany, jehož součástí byly i velkorážné protiletadlové kulomety.
Kromě přesunu zbraní, munice, paliva a dalšího vojenského vybavení se po stezce pravidelně pohybovaly oddíly severokorejských vojáků. Zpravidla šli celou cestu, i když délka Ho Či Minovy stezky byla více než 2000 km. Zpočátku byli k přepravě zboží používáni nosiči a sloni, ale brzy je nahradily nákladní automobily.
Po odchodu americké armády byla stezka znovu vybavena a vylepšena. V roce 1975 se proměnila v širokou silnici za každého počasí o šířce téměř 8 metrů. Byl zde vybudován i ropovod o délce cca 2000 km a telekomunikační vedení.
Americké pokusy zničit stezku
Severním oblastem jižního Vietnamu dominuje hornatá krajina, takže nebylo mnoho vhodných míst, kam by se dalo z nadjezdu dostat. Na těchto místech neustále probíhaly velké bitvy. Kambodža a Laos formálně zůstaly neutrální, takže americké jednotky nemohly překročit své hranice a zničit Ho Či Minovu stezku. Pro tajné operace v neutrální zóně bylo vytvořeno speciální oddělení,který se zabýval průzkumem, umístěním pohybových senzorů, sabotážními aktivitami a zajetím vězňů.
V roce 1964 obdržela americká armáda povolení k provádění vojenských operací v Laosu. Stezka byla pravidelně bombardována a byly činěny pokusy ji nahlodat klimatickými zbraněmi. Armáda Severního Vietnamu utrpěla obrovské ztráty, ale Američanům se nepodařilo tuto tepnu zcela zablokovat.
Význam cesty k vítězství ve válce
Američané i Vietnamci se shodují na tom, že Ho Či Minova stopa byla pro vítězství Severovietnamců kritická. Vědci potvrzují, že od roku 1968 je vojenská síla jihovietnamských rebelů založena pouze na dodávkách ze severní části státu. Pravidelná armáda Severu svedla všechny hlavní bitvy. Vojenská technika i vojáci dorazili do jižních oblastí přímo po stezce. Pokud by se nepřátelské straně podařilo tento koridor proříznout, výsledek války by mohl být úplně jiný.
Kde je Ho Či Minova stezka
Hlavní a originální způsob je ve Vietnamu. Vede podél vietnamsko-laoské hranice.
Stejnojmenná stezka však poblíž Petrohradu existuje. Tato stezka se objevila v roce 1960 a táhla se od žulového lomu v Kuznechny k jezeru Yastrebinoye. V tomto kraji na hranicích s Karélií samozřejmě nikdy nebyla válka, takže z hlediska historie na stezce nejsou žádné památky. Ale turisté mohouužijte si krásné výhledy, jděte rybařit a lézt.
