Čím je Praha známá? Týnský chrám neboli kostel Panny Marie před Týnem je vizitkou Starého Města. Právě on je vyobrazen na mnoha pohlednicích, fotografiích a poštovních známkách, které zachycují centrum Prahy. Přijet do hlavního města České republiky a nenavštívit ho je neodpustitelné i pro turistu, který má velmi málo času. Většina výletních tras navíc vychází ze Staroměstského náměstí, kde se tyčí tato slavná svatyně, Týnský chrám. Česká republika si toto dědictví architektury uchovala i přes historické peripetie. Nyní je považován za jeden ze symbolů Prahy.
Týnský kostel v Praze: adresa
Tato nejvýznamnější dominanta města na Vltavě se nachází v srdci hlavního města - na Staroměstském náměstí. Dostanete se tam metrem (zelená trasa "A", stanice Staroměstská), tramvajemi č. 17 a č. 18, autobusy č. 194 a č. 207. Přesná adresa je: Staroměstské náměstí, 1.
Nemusíš hledat chrámobecně: nad celým areálem se tyčí dvě věže a lákají výhledy i z dálky. Ale přiblížením je vidět, že vchod do samotného kostela se nenachází ze strany náměstí, ale z Týnského dvora. Musíte projít boční galerií, která vede přímo ke schodům svatyně. Pokud plánujete exkurzi do Týnského chrámu v Praze, fotografie tohoto architektonického díla je nutností.
Jméno
Slovo „týn“je Slovanům známé. Znamená „ohrada“, „plot“, „živý plot“. Faktem je, že historie tohoto jména - kostela Panny Marie před Týnem - začíná od doby, kdy nebyl v dohledu žádný chrám. Proč byl tedy Týnský kostel pojmenován tak?
Praha V 10. století se stala hlavním městem českého státu a na konci téhož století bylo na místě dnešního Staroměstského náměstí postaveno tržiště. Kolem ní začaly vznikat různé stavby. Přijížděli tam obchodníci z různých koutů země. Aby jim bylo zajištěno nocleh, byl přímo u tržnice postaven hostinec, který byl obehnán palisádou - tynem. Tržiště bylo vždy přeplněné, a tak se tam v nejlepších tradicích katolicismu brzy objevila malá kaplička, která se nacházela poblíž hostince, hned za plotem. Právě tomuto nechvalně známému plotu (týnu) vděčí za svůj název později vybudovaný Týnský kostel. Hostinec se také dochoval do naší doby, byl však upraven. Nyní se jmenuje Ungelt.
Historiekonstrukce
A v 11. století na místě Týnského kostela stával jen malý bezejmenný kostelík - románská kaple bez oltáře. Koncem 13. století byl přestavěn a nyní byl již plnohodnotným kostelem Panny Marie, zhotovený v tehdy dominantní raně gotické architektuře. Možná by se tato budova zachovala v neporušeném stavu do naší doby, nebýt konkurence mezi Starým náměstím a Pražským hradem (nově vzniklým správním celkem na protějším břehu Vltavy). Jedna i druhá měla statut města. Staré místo ovládal místodržící Karel IV. A na Pražském hradě v té době právě začala stavba grandiózní katedrály svatého Víta. Proto, aby se udržely, bylo rozhodnuto o přestavbě kostela Panny Marie na pompéznější katolický kostel. Z důvodu úspory času byl základ ponechán stejný. Práce začala v roce 1365.
Počátkem 15. století, po popravě Jana Husa, však zemi zachvátily husitské války, ve kterých bojovali protestanti proti katolíkům, a na stavební práce nebyl čas. V té době bylo vše připraveno, kromě střechy, věží a štítu. Později se husitům podařilo dobýt Týnský kostel a nějakou dobu zde konali bohoslužby. Tato doba vděčí za svůj vzhled soše husitského krále Jiřího z Poděbrad se zlatou mísou v rukou. Když ale bylo povstání potlačeno, došlo u kostela k popravě posledního vůdce husitů a jeho příznivců. Šibenice pro ně byla vyrobena ze dřeva, které bylo původně určeno k zastřešení. Socha krále byla odstraněna, místo toho se objevilaobraz Madony, který tam stále je. Roztavili zlatou misku a kolem hlavy Marie vylili svatozář. Když se vše víceméně uklidnilo, stavba kostela pokračovala a byla dokončena v roce 1511.
Architekturní prvky
Vzhledem k tomu, že stavba byla zpožděna o dvě století, v architektonickém řešení jsou patrné různé styly: od gotiky po baroko. Projekt vypracoval vlámský architekt Matthieu z Arasu ve 14. století, dalším jeho výtvorem je katedrála svatého Víta. Poté Petr Parléř pokračoval ve stavbě Týnského chrámu. Praha může být na takové architekty hrdá.
Chrám byl navržen jako bazilika (obdélníková místnost) 52 m dlouhá a 28 m široká se třemi loděmi (podélné vnitřní prostory).
Pravděpodobně většina průvodců okamžitě upozorňuje veřejnost na skutečnost, že obě věže Týnského chrámu jsou vůči sobě asymetrické, i když to není na první pohled patrné. To má symbolický význam. Jedna z věží se jmenuje Adam a představuje mužský princip. Proto je o něco větší a nachází se před druhým, což naznačuje místo muže v rodině. Podle toho se jmenuje i menší věž – Eva. Mezi stavbou severní a jižní věže je kvůli zmíněným husitským válkám téměř sto let.
Interiér
Týnský chrám zaujme světlou a prostornou výzdobou interiéru. Mezi nejzajímavější památky patří raně barokní oltář namalovaný Karlem Škretou v roce 1649. Zobrazuje nanebevstoupení Marie nanebe. V pravé lodi je světoznámá trůnící socha Týnské Madony z roku 1420. Kostel se pyšní nejstaršími varhanami v Praze z roku 1673, cínovou křtitelnicí z roku 1414 a gotickou kamennou kazatelnou z 15. století. Přímo v kostele je také podle starokatolické tradice pohřbeno mnoho slavných osobností, nachází se zde až 60 náhrobků. Zde je například popel českého astronoma Tycha Brahe.
Legendy chrámů
Ne všechny turisty ale zajímají suchá fakta, ale jsou ochotni poslouchat vtipné historky a legendy. Zde je jeden z nich. Dříve jedna z hlavních soch (husitského krále) držela v rukou zlatou mísu. Postupem času tam začali hnízdit čápi, o kterých je známo, že se živí žábami. Jakmile jedna z žab spadla na hlavu urozeného člověka, vypukl skandál. Musel jsem počkat, až čápi odletí do teplejšího podnebí, abych zavřel misku prkýnkem.
Mnoho kamenných náhrobků je vážně poškozeno. To se vysvětluje starou vírou, že stoupnutím na náhrobek se můžete zbavit silné bolesti zubů. Ukazuje se, že lidé se do chrámu nepřicházeli jen modlit, ale také se léčit.
Pracovní rozvrh
Chrám z náměstí můžete obdivovat 24 hodin denně, dovnitř vás ale pustí jen v určité dny a hodiny: 10:00-13:00 a 15:00-17:00 (od úterý do soboty), 10:30-12:00 (neděle). Pondělí je volný den.
Týnský chrám a nyní funguje jako místo pro bohoslužby. Takypravidelně se tam konají koncerty vážné hudby - akustika je příznivá.
