Katalánsko je autonomní oblast nacházející se ve Španělsku. Jeho hlavní město se nachází v Barceloně. Nacionalistické nálady byly v tomto regionu historicky silné. Katalánci se již opakovaně pokusili vyhlásit nezávislost. V tuto chvíli byli schopni dosáhnout určité autonomie, ale Španělsko je odmítá uznat jako samostatný stát.
Pozadí
Katalánsko je region, o jehož touze oddělit se a získat formální nezávislost se v poslední době hodně mluví. V současnosti je to možná nejmasivnější separatistické hnutí na celém evropském kontinentu.
Zpočátku bylo Katalánsko oblastí obývanou Ibery. Přistěhovali se sem ze severní Afriky. Ve 2. století př. n. l. Barcelona vzkvétala pod římskou nadvládou.
V 8. století Maurové napadli Španělsko. Pod jejich tlakem se propadla i Barcelona. Pouze Karolingové byli schopni vyhnat Maury z Katalánska.
V roce 1871 se Katalánsko pokusilo odtrhnout od Španělska, ale v důsledku jednání se region rozhodl zůstat součástí království.
Příště, když se katalánský parlament pokusil ve 30. letech 20. století vyhlásit nezávislost. Ale republikánská vláda uznala tyto pokusy jako nezákonné, podněcovatelébyli zatčeni.
V roce 1979 získalo Katalánsko autonomní status. To znamenalo, že katalánština byla v regionu uznávána. Od nynějška by autonomie mohla mít svou vlastní vládu, která je zároveň vlastně součástí španělského státního systému konstituční monarchie.
Vláda zasedá v Barceloně. Považuje se za pokračovatele cortesských sněmů, které existovaly v polovině 14. století. Carles Puigdemont má v současnosti na starosti Katalánsko.
V roce 2006 byl rozšířen autonomní status regionu. Získal relativní finanční nezávislost.
Hnutí za nezávislost
Ve stejné době bylo politické hnutí za nezávislost Katalánska extrémně populární. Jeho aktivisté tvrdí, že katalánský národ je kulturně a historicky izolovaný, což znamená, že musí usilovat o plnou suverenitu.
V současnosti je katalánský separatismus co do rozsahu a popularity srovnatelný pouze se skotským separatismem.
Navzdory předchozím neúspěchům zorganizovalo Hnutí za nezávislost Katalánska v letech 2009 a 2010 referenda o suverenitě, která měla podobu průzkumů veřejného mínění. Pak se asi 90 % spoluobčanů vyslovilo pro nezávislost. V roce 2012 se konal Pochod za nezávislost, kterého se zúčastnilo asi jeden a půl milionu lidí.
V roce 2012 vyhráli regionální volby pouze zastánci katalánské suverenity. Již do roku 2014 se připravovalo referendum o odtržení od Španělska. Španělská vláda na oplátku trvala na tomreferendum by se konat nemělo. V důsledku jednání byla zmrazena. Místo toho provedli průzkum o politické budoucnosti autonomie, který neměl žádnou právní sílu. Asi 80 % respondentů se vyslovilo pro nezávislost.
V roce 2015 v důsledku předčasných voleb do parlamentu Katalánska zvítězila koalice pod původním názvem „Společně pro ano.“Spolu s Kandidáty za lidovou jednotu, kteří rovněž získali mnoho hlasů, přijali tzv. dokument zahajující proces formování nezávislého státu.
Na konci roku regionální parlament odhlasoval odtržení od Španělska. Španělský ústavní soud prohlásil toto rozhodnutí za neplatné.
Barcelona
Barcelona v Katalánsku je hlavním a největším městem. Nazývá se také stejnojmenná provincie. Oficiálně jsou zde uznávány dva úřední jazyky – španělština a katalánština.
Barcelona (Katalánsko) má vysoce rozvinutou ekonomiku. Za zmínku stojí, že právě toto město se stalo jedním z prvních regionů kontinentální Evropy, ze kterého se začala rozvíjet industrializace. Stejně jako na mnoha jiných místech i zde vše začalo textilním průmyslem. Bylo to v předvečer 19. století. V polovině tohoto století bylo hlavní město Katalánska již hlavním centrem strojírenství a textilního průmyslu. Poté začala průmyslová výroba hrát důležitou roli v rozvoji celé Barcelony.
V současnosti zůstávají hlavními oblastmi výroby chemický, automobilový,farmaceutický, textilní a elektronický průmysl. Velké montovny automobilů se nacházejí v hlavním městě Katalánska.
Města autonomie
Nejen Barcelona je zde považována za významnou osadu. Mezi klíčová města Katalánska patří také Tarragona. Zde se nachází jeden z největších španělských přístavů. Populace je asi 140 tisíc.
Dalším důležitým městem v Katalánsku je Lleida. Žije zde také asi 140 tisíc lidí, každoročně se zde koná festival Reconquista. Jedná se o barevný karneval, který sahá až do středověku. Je zasvěcena vítězství křesťanů nad Maury, kteří vlastnili Katalánsko.
Girona je domovem asi 100 000 lidí. Toto město je známé svou téměř kompletně zachovalou středověkou architekturou, která každoročně přitahuje tisíce turistů.
Manresa je průmyslové centrum Katalánska. Právě zde se rozvíjí sklářský, hutnický a textilní průmysl. Žije asi 75 tisíc lidí.
Důležité dopravní centrum autonomie se nachází v Sabadell. Sbíhají se zde dvě mezinárodní dálnice a také několik tras vedoucích do španělských měst. V Sabadell žije více než 200 tisíc lidí.
Obyvatelstvo Katalánska
Celkem žije v Katalánsku asi 7 a půl milionu lidí. Zhruba třetinu z nich tvoří etničtí Katalánci. Mluví hlavně katalánsky a španělsky jako druhým jazykem.
Zbytku populace dominují Španělé. Je jich asi 45 %. To jsou obyvatelé Murcie, Andalusie a Extremadury. Většina z nich se v posledních 10-15 letech přestěhovala do Katalánska. Více než 10 % cizinců. Většinou jsou z Latinské Ameriky.
V současnosti je hustota obyvatelstva Katalánska nejvyšší ve Španělsku. 225 lidí na čtvereční kilometr v samotném Katalánsku a dva tisíce lidí na čtvereční kilometr v Barceloně.
Katalánština
Etničtí Katalánci mluví katalánsky. Patří do románské skupiny. Zároveň má mnoho společného se španělštinou, ale přesto je jeho nejbližším příbuzným provensálsko, běžné na jihu Francie.
Katalánština byla poprvé použita ve 12. století. Spolu se španělštinou je katalánština uznávána jako státní jazyk v autonomii. Výuka na školách a univerzitách zároveň probíhá výhradně v katalánštině.
Referendum o nezávislosti
Navzdory aktivnímu odporu oficiálních španělských úřadů se referendum v Katalánsku konalo 1. října 2017.
Aby Španělsko zabránilo hlasování, vyslalo do Katalánska tři trajekty pro vymáhání práva. Generální prokurátor autonomie nařídil místní policii, aby se dostala pod přímou podřízenost Civilní stráže. S jejich pomocí byly shromážděny důkazy o nelegitimnosti referenda a španělské úřady se jej pokusily narušit.
Účastníci byli zadrženi a zbiti. Vstup do mnoha volebních místností byl zablokován. Byly zabaveny hlasovací lístky a urny, ve kterýchjiž byly vynechány.
Výsledky referenda
Ale referendum v Katalánsku přesto proběhlo. Vláda autonomie uvedla, že více než dva miliony 200 tisíc lidí z pěti milionů 300 tisíc obyvatel Katalánska dokázalo vyjádřit svůj občanský postoj. Volební účast tedy byla 43 %.
Pro nezávislost hlasovalo o něco více než dva miliony lidí, což představovalo více než 90 % hlasujících. Proti bylo 177 tisíc lidí. To je méně než 8 % z počtu voličů, kteří přišli k volbám.
Důsledky referenda
Vůdce Katalánska, Puigdemont, den po referendu oznámil, že k vyrovnání se s rozpory je nezbytná účast třetích sil. Pouze oni jsou schopni vyřešit konflikt mezi Madridem a Barcelonou.
Antagonisté odtržení trvají na tom, že nezávislost by znamenala automatický odchod z Evropské unie a opuštění eura. A kvůli tomu nastanou vážné ekonomické problémy.
Dne 10. října 2017 pronesl Carles Puigdemont oficiální projev v parlamentu. Téhož dne podepsal dokument nezávislosti. Později bylo pozastaveno, aby bylo možné obnovit jednání s Madridem.
Jak se bude situace vyvíjet v budoucnu, je stále nejasné. Například šéf tiskové služby předsedy španělské vlády Mariano Rajoy Puigdemontovi pohrozil, že skončí stejně jako katalánský vůdce Luis Companys. Byl zabit frankisty v roce 1940.
