Od vlády krále Šalamouna uplynulo více než tři tisíce let. Pod ním byl postaven majestátní chrám, kde byly uchovávány relikvie posvátné židovskému národu. Budova byla postavena na vrcholu vysoké hory. Architekti, kteří pracovali na tomto konkrétním projektu, přišli s nápadem položit široké krásné schodiště z bílých kamenných monolitů do chrámu. Výsledkem byl skutečný zázrak!
Stavba nebyla vytvořena jako pomník krále, ale jako svaté místo Boží, jehož cílem je přiblížit lidem božská zjevení. Během historie státu byl chrám zničen, obnoven, znovu zničen. Posvátné místo se ale přesto podařilo zachovat – a dodnes identifikuje srdce všech Židů. A Zeď pláče (Západní zeď chrámu) je v moderním světě považována za symbol minulosti a naděje na budoucnost.
Stojí za zmínku, že zpočátku Zeď nářků neměla zvláštní svatost. Byla to jen obranná stavba kolem Chrámové hory. Později ji král Herodes začal posilovat a nakonec vytvořil spolehlivé a mocné opevnění. Dnes je Zeď pláče v Jeruzalémě, kterou před více než dvěma tisíciletími postavily tisíce lidí, symbolem znovuzrození, ztělesněním všech tužeb lidí, pro které je Izrael jejich rodnou zemí. Posvátnost tohoto místa se v průběhu let jen zvýšila. Generace následovaly jedna za druhou a stavba postavená na obranu se stala znamením pevného ducha Židů.
Kdysi byla Zeď pláče v Izraeli součástí městské ulice. Žilo se zde, obchodovalo se. V jeho blízkosti se nikdo nemodlil – věřící to raději dělali u hradeb v jižní a východní části města. To, že se toto místo stane svatyní pro celý izraelský lid, pak nikoho ani nenapadlo. Zeď pláče získala všeobecné uznání v 16. století, v době, kdy se Jeruzalém stal podřízeným Osmanské říši. Tehdy začal nový příběh stavby. Dnes je to poutní objekt všech Židů, podle tradice sem musí třikrát do roka.
Obecně má Zeď pláče velmi bohatou, někdy až tragickou historii. V roce 1948, během izraelské války za nezávislost, bylo posvátné místo dobyto jordánskou legií. Ačkoli podle podmínek příměří z roku 1949 ji Židé mohli navštěvovat, v praxi to bylo jen stěží respektováno. Teprve v roce 1967 osvobodili výsadkáři izraelské armády během Šestidenní války Jeruzalém a zároveň Západní zeď. Konečně každý, kdo si přál, měl možnost se v blízkosti posvátného místa pomodlit. Zeď pláče je dostupná všem.
Dnes zde můžete kdykoli vidět lidi, kteří se modlí. Tisíce poutníků a turistů navštěvují Izrael, aby se dotkli svatyně a požádali Všemohoucíhonejintimnější, zanechat mezi kameny poznámku s prosbou k Bohu. Podle tradice přistupují muži k modlitbě ke Zdi zleva a ženy zprava. Grandiózní synagoga pod izraelským nebem je také místem pro nejrůznější obřady a rituály židovského národa. Na náměstí před Zdí se konají státní oslavy a rekruti izraelské armády zde skládají přísahu.
