Majestátní zasněžené vrcholky Alp proti modré obloze a pod nimi - neuvěřitelná krása nekonečného Ženevského jezera… Švýcarsko je nesmírně malebná země. Horský vzduch je zde prostě léčivý. Není divu, že Švýcarsko se stalo prvním klimatickým střediskem pro léčbu plicních onemocnění, zejména tuberkulózy. A s módou pro trekking, horolezectví a lyžování se popularita této malé země v srdci Evropy jen zvýšila. Švýcarsko má ale i další lákadla. Ne, tento článek nebude hovořit o ultra přesných hodinkách, čokoládě nebo krystalech Swarovski. Francie je považována za zemi středověkých hradů. Ale ani Švýcarsko o ně nemá nouzi. Stačí připomenout alespoň zámky Grandson (de Grandson) nebo Chillon (Château de Chillon). A pokud první stojí na břehu jezera Neuchâtel, třicet kilometrů severně od Lausanne, pak se druhý tyčí přímo nad vodami Lemanu. V tomto článku budeme hovořit o Château de Chillon: jak se dostat na hrad a co vidět.
Památky Ženevského jezera
Staří Římané, kteří posouvali hranice své říše na sever, objevili tuto vodní plochu a pojmenovali ji Lacus Lemannus. Se vznikem Švýcarské konfederace se jezero začalo nazývat Ženeva – podle největšího města na jeho březích. Později se ale lidé opět vrátili ke starému názvu. A tak se stalo, že jezero je na ruských mapách uvedeno jako Ženeva a na evropských jako Leman. Tato nádrž ve tvaru půlměsíce se nachází na hranici mezi Francií a Švýcarskem. Táhne se od západu na východ v délce sedmdesáti kilometrů. Severní pobřeží je souvislý řetězec módních letovisek, sjednocených pod společným názvem Švýcarská riviéra. Snad Lemanovým poznávacím znamením je Ženevská fontána. Už sto dvacet let nepřetržitě vrhá proud vody do výšky 150 metrů. Katedrála svatého Petra ze třináctého století je jakousi architektonickou dominantou Ženevy. Hlavní město kantonu Vaud Lausanne je druhé největší město na Ženevském jezeře. Je zde velmi mírné mikroklima, které umožňuje pěstování hroznů. Svého času v Lausanne odpočívali Mozart, Byron, Hugo, Dickens a další známé osobnosti. A v sousedním městě Vevey prožil Charlie Chaplin svá poslední léta. Hrob nejslavnějšího komika se nachází na městském hřbitově. Dostojevskij a Gogol, Ernest Hemingway navštívili Vevey. Yverdon-les-Bains má jedinou přírodní písečnou pláž na celém Ženevském jezeře. Existují také léčivé prameny, které vytvořily slávu města jako lázeňského letoviska. A nakonec krásné Montreux. Tentoměsto se nachází na nízkém kopci v blízkosti majestátních alpských hor a Ženevského jezera. Právě v něm se nachází hrad Chillon.
Jak se tam dostat?
Montreux se nachází na východním břehu Ženevského jezera, pouhých čtyřicet kilometrů od Lausanne. Z velkých ruských osobností sem zavítali Lev Tolstoj, Igor Stravinskij a Petr Čajkovskij a posledních sedmnáct let zde žil Vladimir Nabokov. Montreux je známé jako letovisko pro aktivní lidi. Má mnoho golfových a jachtařských klubů, jezdeckých center. Lyžaři surfují po hladině jezera, horolezci šplhají po skalách a turisté se procházejí po okolních svazích. Montreux je také známé svými zahradníky. Kdykoli přijedete, město vás potěší bujným kvetením – od petrklíčů a tulipánů po chryzantémy a cyklomeny. Čtyři kilometry od Montreux se nachází jeho hlavní atrakce – hrad Chillon. Dostanete se k němu z dálnice A9. V blízkosti zámku je bezplatné parkoviště. Z Montreux do Chillonu jezdí každých deset minut autobus číslo 1. Návštěva hradního muzea bude stát dvanáct franků pro dospělého a polovinu ceny pro dítě.
Historie středověké pevnosti
Chillon se tyčí na malé skále trčící ze dna Ženevského jezera. Hrad je spojen s pobřežím mostem. Chillon byl postaven na strategicky důležitém místě. Ostatně průsmyk svatého Bernarda je velmi blízko. Pevnost tak kontrolovala hlavní cestu z Evropy do Itálie. Historie hraduvýzkumných vědců, začíná devátým stoletím. Ale Chillon získal svou současnou podobu ve třináctém století za Petra Savojského. Archeologové na tomto místě nacházejí i římské mince, i když o přítomnosti tábora či opevnění ze starověku neexistují žádné informace. První písemná zmínka o Castrum Quilonis pochází z roku 1160. Už tehdy to bylo hlavní sídlo vévodů savojských. V roce 1253 navrhl Pierre II. velkolepou přestavbu hradu, která pokračovala (s krátkými přestávkami) až do patnáctého století. Ale těch dvacet pět budov na třech nádvořích citadely, které nyní vidíme, postavil architekt Pierre Meunier v polovině třináctého století.
Vězeňský hrad
Od čtrnáctého století začali poutníci a obchodníci cestující do Itálie stále aktivněji využívat průsmyk sv. Gottharda. Hrad Chillon postupně ztratil svůj původní význam – kontrolu nad hlavním traktem. Vévodové ze Savoye začali využívat ani ne tak komnaty pevnosti, jako spíše její kobky. Během černého moru (1347) byli Židé mučeni v kasematech a vymáhali z nich přiznání, že otrávili prameny strašlivou nemocí. Potom savojští vévodové – horliví katolíci – drželi hugenoty ve vězeních a upalovali je jako kacíře na jednom z nádvoří. Při honu na čarodějnice stejný osud čekal i ženy obviněné z čarodějnictví. Ti, kteří zemřeli v kobkách hladem a mučením, byli strážci vyhozeni do Ženevského jezera speciálními okny. Všechna tato pohoršení pokračovala až do 29. května 1536, dokud nebyl hrad po dvou dnech obléhání dobyt. Protestanti z Bernu. V roce 1798, kdy se kanton Vaud osamostatnil, se citadela stala jeho majetkem. Brzy bylo ve zdech hradu otevřeno muzeum.
Slavný vězeň
Ve sklepích citadely strádalo mnoho významných osobností. Zde je například abbé Valu z Corvey, který byl na příkaz francouzského krále Ludvíka Pobožného uvězněn na zámku Chillon. Nebo velký savojský kancléř Guillaume de Bologmier, který byl sto let po požáru Židů utopen v Ženevském jezeře poblíž hradeb citadely. Nejznámějším vězněm hradu byl ale Francois Bonivard. Byl převorem v klášteře San Victor v Ženevě, a když začal podporovat myšlenky reformace, okamžitě upadl v nemilost Karla III., vévody Savojského, horlivého papežství. V letech 1532 až 1536 strávil François Bonivard „bez soudu a vyšetřování“ve vězení hradu Chillon, připoutaný ke sloupu. A s největší pravděpodobností by na něj část Guillauma de Bologmiera čekala, kdyby protestanté z Bernu pevnost nezabrali.
Romantizace hradu Chillon
V létě roku 1816 anglický básník George Gordon Byron navštívil Ženevské jezero (Švýcarsko). Mimo jiné atrakce navštívil středověký hrad, tyčící se přímo z vody. V pevnosti byl Byronovi vyprávěn příběh Françoise Bonivarda. Šokován tím, co slyšel, napsal báseň Prisoner of Chillon. V podzemí hradu se dochoval sloup. Básníkovi bylo řečeno, že právě k tomuto břevnu byl velký hugenot na čtyři roky připoután. A Byron nechal na historickém sloupu svůj autogram. O zámku Chillon v Montreux se ve svých dílech zmiňovali také Percy Shelley, Jean-Jacques Rousseau, Alexandre Dumas a Victor Hugo. Pevnost navštívili slavní lidé jako Auguste Flaubert, Charles Dickens, Mark Twain a Hans Christian Andersen.
Hradní muzeum
Díky básni se pevnost stala světovou celebritou. V 19. století nebyly středověké stavby nakloněny a proměnily je v kasárna nebo skladiště. Ale hrad Chillon byl šťastnou výjimkou. Již v roce 1887 vznikl Spolek pro zachování památky. Stranou nezůstaly ani úřady kantonu Vaud a v roce 1891 získal zámek statut historické památky. A v roce 1939 navštívilo pevnost-muzeum sto tisíc lidí.
Co vidět na hradě Chillon?
Toto je nejznámější švýcarská architektonická památka. Ženevské jezero a hrad Chillon vypadají jako jeden organický celek. Z výšky se zdá, jako by loď kotvila blízko břehu. Zámek se skládá z dvaceti pěti budov na třech nádvořích. Uprostřed se tyčí donjon. Jediným pietním místem je zámecká kaple. Obsahuje malby ze 14. století. Návštěvníci jsou vedeni sadou pompézních komnat. Jedná se o slavnostní, rytířské, zbrojní síně, pokoj pro hosty, ložnici hraběte. Neméně zajímavá je věznice. Kobka s klenutým stropem připomíná gotickou katedrálu. Abyste z prohlídky vytěžili maximum, musíte si na pokladně zakoupit brožuru v ruštině.
