Na pravém vysokém břehu české metropole se nad Vltavou tyčí Pražský hrad. Kdysi to byla obranná městská pevnost, hrad prvních knížat a poté králů. Zde se zrodila Praha, která se od 10. století stala hlavním městem českého státu. Duší Pražského hradu je katedrála svatého Víta. Věž tohoto velkolepého chrámu se tyčí jako strážce nad historickými čtvrtěmi města, taškovými střechami domů, nábřežími a mosty. Komplex je považován za jednu z nejkrásnějších katedrál v Evropě, nejvýznamnější náboženské centrum v zemi, objekt lásky a hrdosti občanů.
Obecný popis
Katedrála svatého Víta má velmi dlouhou historii výstavby. Novodobou podobu chrám nezískal hned, trvalo to šest století – od roku 1344 do roku 1929. Stavba byla projektem gotické architektury, ale v průběhu staletí se její výzdoba a celková konfigurace vtisklyepochy středověku, renesance, baroka. V různých částech budovy si můžete všimnout i prvků novogotiky, klasicismu a dokonce i moderny. Ale obecný architektonický styl je charakterizován jako gotický a neogotický.
Nyní v katedrále sv. Víta (adresa: Praha 1-Hradcany, III. nádvoří 48/2, 119 01) sídlí křeslo pražského arcibiskupa. Od 10. století byla budova sídlem biskupů pražské diecéze a od roku 1344 byla povýšena na arcidiecézi. Při této příležitosti byla zahájena stavba trojlodní gotické katedrály se třemi věžemi. Přes veškeré staleté úsilí byla stavba se všemi změnami a doplňky dokončena až v roce 1929, kdy byly dokončeny práce na západní lodi, dvou věžích středního průčelí a mnoha dekorativních prvcích: sochy a prolamované pískovcové rozetové dekorace, mořené -skleněná okna a další detaily.
Některé části katedrály jsou vynikajícími uměleckými díly z různých staletí, včetně období finálních prací. Například mozaika Posledního soudu, kaple sv. Václava, galerie portrétů na triforiu, vitráž Alfonse Muchy a další.
Základ a první budova
Za počátek historie katedrály svatého Víta je třeba považovat rok 929. V tomto roce založil kníže Václav na místě budoucího kostela první kostel. Stal se třetím křesťanským kostelem ve městě. Kostel byl postaven na vyvýšenině akropole v opevněné vsi Praha a je zasvěcen sv. Vítovi, italskému světci, jehož část ostatků (ruka) obdržel kníže Václav od saského vévody Jindřicha I. Ptitselov. Tento první kostel byla rotunda, zřejmě s jedinou apsidou.
Po smrti Václava byly jeho ostatky přeneseny do kostela sv. Víta na konci stavby a v podstatě prvním svatým v něm pohřbeným se stal kníže. V roce 973 získal chrám statut hlavního kostela knížectví nově vytvořeného pražského biskupství. Po výpravě (1038) Břetislava I. do polského Hnězdna přivezl kníže do rotundy částice ostatků Jana Křtitele, což tvořilo trojici světců, kteří byli zasvěceni a od té doby jsou v kostele.
Původní rotunda doplněná jižní a severní apsidou byla pro nevyhovující velikost zbořena a nahrazena po roce 1061 bazilikou. Pod kaplí svatého Václava se však dochovaly drobné fragmenty naznačující původní umístění hrobky zakladatele kostela.
Stavba baziliky
Syn Břetislava I. a jeho dědice, kníže Spytignev II., postavili místo malé rotundy mnohem reprezentativnější románskou baziliku sv. Víta, Vojtěcha a Panny Marie. Podle kronikáře Kosmy se začalo stavět na svátek svatého Václava. Od roku 1060 byla na místě rotundy postavena trojlodní bazilika se dvěma věžemi, která se stala novou dominantou Pražského hradu. Byla to ve skutečnosti obrovská nástavba nad svatými hroby.
Krátce po zahájení stavby zemřel kníže Spytignev II. a ve stavbě pokračoval jeho syn Vratislav II., který se stal prvním českým králem. Sám navrhl projekt a umístění stavby. Stavba byla dokončena v roce 1096. V horizontálním pojetí byla bazilika křížem 70 metrů dlouhým a 35 metrů širokým. Stavba měla dvě věže, její silné zdi a sloupy rozdělovaly temný prostor na tři lodě s dvojicí chórů na východní a západní straně a na příčnou loď na západním konci. Průmět baziliky je dobře vidět v podzemí jižní části dnešní katedrály, kde se dochovaly bohatě zdobené sloupy západní a východní krypty, fragmenty zdiva, dlažba a opěrné pilíře.
Zahájit stavbu katedrály
Dne 30. dubna 1344 byla Praha převedena na arcibiskupství a o šest dní později byl papežský žezlo předán pražskému arcibiskupovi Arnoštu Pardubice spolu s právem korunovat české krále. A o šest měsíců později, 21. listopadu, položil desátý český král Jan Lucemburský na počest této události základní kámen nové katedrály - sv. Víta.
Hlavním architektem se stal 55letý Matyáš z Arrasu. Stavba začala na východní straně, kde je umístěn oltář, aby mohl co nejdříve sloužit mši. Matyáš budovu navrhl podle francouzských gotických kánonů. Podařilo se mu vybudovat podkovovitý chór s osmi kaplemi, klenbami, východní částí dlouhého chóru s jednou kaplí na severní a dvěma na jižní straně, arkádami a ochozy. Stavba byla zahájena na jižní straně budovy, včetně obvodové zdi kaple sv. Kříže, která byla nejprve umístěna odděleně od konstrukce katedrály. Vše bylo vytvořeno jednoduše a asketicky.
BV roce 1352 Matyáš zemřel a od roku 1356 řídil stavbu Petr Parléř ze Švábska. Pocházel ze známé německé stavitelské rodiny a do Prahy přišel ve 23 letech. V katedrále sv. Víta použil Parléř neobvyklou síťovou klenbu, nesenou žebry, která se propojovala do krásných geometrických tvarů a stala se samostatnou ozdobou stropu.
Svatováclavská kaple
Z celé koruny kaplí je kaple sv. Václava nejvýznamnější v katedrále. Jedná se o samostatnou svatyni postavenou nad pohřebištěm zakladatele kostela, kanonizovaného. Kaple byla okamžitě plánována jako úložiště královských klenotů a jeden z bodů korunovačního ceremoniálu. Malá, téměř krychlová stavba, vestavěná do zdí kostela, byla navržena před Parléřem. Architekt vytvořil ve svatyni architektům dříve neznámou klenbu, jejíž prokládání okrajů připomínalo obrysy hvězd. Zádržné konstrukce se přesunuly z rohů místnosti ke třetí stěně, což bylo ve srovnání s tradičními klenbami neobvyklé. Kromě kaple postavil Parléř v roce 1368 jižní vstupní síň, v jejímž patře byla uspořádána tajná komnata, v níž byla uložena koruna a české královské klenoty. Kaple sv. Václava byla vysvěcena v roce 1367 a vyzdobena v roce 1373.
Další stavba
Při stavbě katedrály pracoval Parléř také na Karlově mostě a několika kostelech v hlavním městě. V roce 1385 byl chór dokončen. Po smrti Karla IV. (1378) pokračoval Parléř v práci. Když zemřel (1399),věž, kterou instaloval, zůstala nedokončena, dokončen byl pouze chór a část transeptu katedrály. V díle architekta pokračovali jeho synové Venzel a Jan, které vystřídal mistr Petrilk. Dokončili hlavní věž, kterou zvýšili do výšky 55 metrů, a jižní část kostela. Dvacet let po smrti velkého krále však zájem stoupenců o stavbu vyprchal a katedrála zůstala nedokončena dalších pět set let.
Za vlády cara Vladislava II. Jagellonského (1471–1490) byla postavena pozdně gotická královská kaple od architekta Benedikta Reitha a katedrála byla propojena se Starým královským palácem. Po velkém požáru v roce 1541 bylo mnoho budov zničeno a část katedrály byla poškozena. Při další opravě 1556-1561. nedokončená katedrála získala prvky renesance a od roku 1770 se objevila barokní kupole zvonice.
Dokončení stavby
Pod vlivem romantismu a v souvislosti s ekonomickým růstem České republiky bylo rozhodnuto o obnovení výstavby. Projekt z roku 1844 na přestavbu katedrály předložili architekti Vortslav Pesina a Josef Kranner, který do roku 1866 dohlížel na práce. Jeho nástupcem byl až do roku 1873 Josef Motzker. Interiér byl restaurován, barokní prvky byly rozebrány a západní průčelí bylo postaveno v pozdně gotickém stylu. Podařilo se tak dosáhnout harmonické kompoziční jednoty celé stavby. Posledním architektem byl Camille Hilbert, který pracoval až do dokončení prací v roce 1929.
Interiér katedrály
Uvnitř stěny hlavní lodi jsou vertikálně rozděleny triforii (galerieúzké otvory). Na chórových pilířích je 21 bust biskupů, panovníků, královen a mistrů Petra Parléře. Za hlavním oltářem jsou náhrobky prvních českých biskupů a socha kardinála Schwarzenberga od Myslbeka.
Jižní galerie obsahuje monumentální stříbrný náhrobek z roku 1736, postavený sv. Janu Nepomuckému podle návrhu E. Fischera. Po obou stranách vysokého chóru jsou dvě velké barokní sochy znázorňující zničení chrámu v roce 1619 a útěk Zimního krále (1620). Uprostřed lodi se nachází renesanční mauzoleum Maxmiliána II. a Ferdinanda I. s manželkou Annou, zhotovené Alexandrem Collinem v roce 1589. Po stranách mauzolea jsou vyobrazeny osoby, které jsou pod ním pohřbeny.
Renesanční varhany v katedrále sv. Víta, zničené pruským bombardováním (1757), byly nahrazeny barokním nástrojem.
Vault a mauzoleum
Kromě toho, že je kostel centrem bohoslužeb, slouží jako pokladnice českých korunovačních klenotů a královská hrobka.
Jednou z mnoha atrakcí pražské katedrály sv. Víta jsou korunovační insignie. Zde kdysi korunovali, pozdvihujíc na trůn, české krále. V chrámu jsou uloženy královské regálie, jejichž originály jsou každých pět let vystaveny na počest inaugurace prezidenta České republiky. Výjimkou byl rok 2016, kdy město oslavilo 700. narozeniny velkého českého krále Karla IV. Jsou to vzácné symboly královské moci: koruna a meč svatého Václava, královské žezlo a koule, korunovační kříž. Všechny tyhlepředměty jsou vyrobeny ze zlata s množstvím perel a velkých drahých kamenů.
V katedrále svatého Víta byli pokřtěni, oddáni, korunováni a jejich ostatky zde pokřtěni budoucí panovníci. Sarkofágy některých knížat a panovníků jsou umístěny v církevních prostorách, ale většina panovníků našla věčný odpočinek v kobce chrámu, kde se nachází Královská hrobka s hrobkami. Celkem se zde nacházejí ostatky pěti českých knížat včetně zakladatele kostela sv. Víta a také 22 králů a královen. Chrám se stal posledním pozemským úkrytem pro mnoho duchovních.
Vzhled
Nyní celková šířka katedrály dosahuje 60 m a délka podél centrální lodi je 124 m. První patro zaujímá hazmburská kaple, nad kterou se nachází zvonice a věž s hodinami. Do výšky 55 m je čtyřboká stavba provedena podle gotického vzoru. Horní osmiboká část s galeriemi odráží pozdně renesanční architekturu s barokními kupolemi. Zde, poblíž věže, je jižní vchod: Zlatá brána kaple svatého Václava se slavnou mozaikou "Poslední soud".
Formy bohatého opěrného systému a koruny kaplí severní strany katedrály sv. Víta jsou skvělým příkladem francouzské gotiky. Točitá schodiště v rozích obou příčných lodí jsou z období pozdní gotiky.
Byla vztyčena západní část lodi a průčelí se dvěma věžemimezi lety 1873 a 1929. Tato část kostela je plně v souladu s novogotickým směrem. Při práci na katedrále sv. Víta se na výzdobě její západní části podílela řada slavných sochařů a umělců České republiky: František Hergesel, Max Švabinský, Alfons Mucha, Jan Kastner, Josef Kalvoda, Karel Svolinský, Vojtěch Suharda, Antonín Zápototský a ostatní.
Bells
Ve zvonici nad hasemburskou kaplí je ve dvou patrech sedm zvonů. Říká se, že jejich zvonění je hlasem Prahy. Z katedrály svatého Víta se každou neděli před ranní mší a v poledne ozývají zvonkohry celým městem.
Největší v celé České republice, nejen v hlavním městě, je zvon Zikmund, pojmenovaný po patronovi země. Tento obr se spodním průměrem 256 cm a celkovou výškou 241 cm dosahuje hmotnosti 13,5 tuny. K rozhoupání takového kolosu je zapotřebí úsilí čtyř zvoníků a několika dalších asistentů. „Zikmund“zní jen o velkých svátcích a při zvláštních příležitostech (pohřeb prezidenta, příjezd papeže a další). Zvon odlil roku 1549 mistr Tomasz Jarosh na příkaz krále Ferdinanda I.
Zbytek zvonů je o patro výše.
Václavský zvon z roku 1542 odlili mistři Ondrez a Matyáš z Prahy. Výška - 142 cm, hmotnost - 4500 kg.
Zvon Jana Křtitele 1546 od mistra zvonaře Stanislava. Výška – 128 cm, váha – 3500 kg.
Bell "Joseph"dílo Martina Nilgera. Výška – 62 cm.
Tři nové zvony z roku 2012 z dílny Ditrychov z Brodku nahradily staré zvony se stejnými názvy, které byly odstraněny během válečných let z roku 1916:
- "Dominik" - zvon svolávající na mši, 93 cm vysoký.
- Zvonek "Maria" nebo "Marie".
- "Ježíš" je nejmenší zvon 33 cm vysoký.
Legendy o zvonech
O zvonech katedrály sv. Víta koluje mnoho legend.
Když umíral velký český císař Karel IV. (1378), zvon na věži katedrály začal sám od sebe zvonit. Postupně se k němu přidaly všechny zvony České republiky. Když umírající král zaslechl zvonění, zvolal: „Děti moje, toto mě volá Pán Bůh, ať je s vámi navždy!“
Hazemburská kaple po požáru v roce 1541 dlouho nesloužila svému účelu a sloužila jako spíž pro zvoníky. Nějakým způsobem tam usnul opilý zvonař, ale o půlnoci ho probudil duch, který opilce vyhnal z kostela. Ráno byl tento zvoník viděn šedovlasý.
Nově odlitý zvon Zikmund dotáhlo na hrad 16 párů koní připoutaných řetězy k vozu speciálně vyrobenému pro tento účel. Ale jak ho dotáhnout do zvonice, nikdo nevěděl, navíc takovou váhu nevydrželo ani jedno lano. Zvon tedy dlouho stál. V zemi pak vládl Ferdinand I. (1503-1564). Jeho nejstarší dcera Anna (1528-1590) se nabídla, že postaví podivný stroj, s jehož pomocí byl „Zikmund“vyzdvižen na věžní zvonici. Trvalýprovaz byl upleten z copánků pražských dívek, včetně samotné princezny. Když chtěli vědci prozkoumat mechanismus, Anna jim nařídila, aby se rozptýlili a rozbili zařízení.
Za křesťanských reforem za vlády Fridricha Falka (1596-1632) byla katedrála k dispozici kalvinistům. Jejich představitelé chtěli na Velký pátek zvonit svatovítskými zvony, což je pro katolíky nepřijatelné. Zvony však byly tak těžké, že se s nimi nedalo třást. Správce katedrály se rozzlobil a zamkl věž, aby nikdo nemohl zvonit ani na Bílou sobotu, ale zvony se v určený čas rozezněly samy (od dob pozdního středověku až do reformy 20. stol. katol. Velikonoční vigilie se konala v sobotu odpoledne).
Zvony svatého Vítovitova dokážou měnit barvu podle nálady českého národa. Po bitvě u Belaya Gora znělo jejich zvonění tak smutně, že se prý zesnulí čeští světci probudili v kryptách katedrály.
Věří se, že nikdo nemůže odstranit zvony z věže. Každý, kdo se o to pokusí, zemře a zvonky naložené do vozíku ztěžknou tak, že se vozík ani nehne. Místní si jsou ale jisti, že i kdyby to bylo možné, zvony by se samy vrátily na své místo.
Poslední z legend patří do našeho tisíciletí. Existuje legenda: pokud zvon praskne, město, kde se nachází, je v nebezpečí. V Praze a na většině území České republiky byla v roce 2002 největší povodeň. Dva měsíce před neštěstím praskl jazyk"Zikmund" - zvon, který byl pojmenován po patronu celého království českého.
Otevírací doba a doprava
Pražský hrad je pěší zóna. Jak se dostat do katedrály svatého Víta? To lze provést dvěma způsoby:
- Tramvaj 22 Vás doveze na zastávku Pražský Hrad, odkud je to 300 metrů k branám Pražského hradu;
- ze stanice metra Malostranská byste měli vystoupat 400 metrů po starých zámeckých schodech.
Do katedrály se dostanete denně od devíti ráno do pěti večer. Pouze v neděli se chrám otevírá od poledne. Jižní věž je otevřena od deseti ráno do šesti večer.
