Pokud jste milovníkem antiky a zajímáte se o unikátní architektonické stavby, rozhodně byste se měli vypravit do polského města Malbork – kde se nachází zámek Marienburg. Je známý jako největší středověký cihlový hrad na světě. Tato pevnost křižáků se tyčí na kopci poblíž řeky Nogat již více než osm století. V současné době je hrad jednou z hlavních atrakcí zahrnutých do turistických map Polska. Je na seznamu světového dědictví UNESCO.
Hrad Marienburg
Historie hradu je rozsáhlá a popsána v mnoha svazcích historické literatury. V článku se pokusíme jen osahat staletou historii této unikátní stavby, seznámit se s dávným životem exponátů a sbírkou zbraní a brnění Germánů.
Město Malbork se nachází 80 kilometrů od hranic s Ruskem a trochuod Kaliningradu jej dělí více než 130 kilometrů. Exkurzi na hrad proto nebude těžké uskutečnit ani vlastním autem. Pro turisty je zde parkoviště pro auta, dobrá restaurace a velký hotel Zámek, který se nachází v budově, která sloužila jako nemocnice křižáků. Pohled na obnovený hrad Marienburg v Polsku je na fotografii výše.
Dveře do minulosti
Zámecký soubor Marienburg se rozkládá na ploše více než 20 hektarů a skládá se ze tří zámků – Dolního, Středního a Horního. Křižáci z řádu německých rytířů si pro stavbu hradu vybrali místo na úzkém poloostrově Visla. Bažinatý terén, řeka a malé kopce byly ideální pro pevnost, která měla sloužit jako obranná stavba. První cihla v základech hradu byla položena v 70. letech XIII. století. Stavba trvala až do poloviny 15. století.
První postavené prostory hradu Marienburg byly obsazeny Mistrem Řádu německých rytířů. Stavba mezi obrannými stavbami těch let prakticky nevyčnívala. V roce 1309 byla na hrad přenesena rezidence velmistrů z Benátek. Od té doby probíhá rozšiřování a rekonstrukce hradních struktur.
Kaple se stala hlavní katedrálou řádu a byl zde svržen most přes řeku Nogat. Do dnešních dnů se nedochovala. Staré budově se začalo říkat Horní hrad a na místě, kde byly osady, začali stavět Střední (Střední) hrad s velkým refektářem. Po dobu 20 let, počínaje rokem 1330, se stavěl Dolní hrad, kterýobklopená další zdí a ochranným příkopem, v případě potřeby naplněným vodou.
Hradní labyrinty
Spodní část hradu byla vyhrazena pro hospodářské budovy, dílny, sklady, stáje. Byl zde také špitál pro křižáky a pekárna. Pro vstup do střední části hradu bylo nutné projít padacím mostem, který se nacházel nad příkopem. V monolitických zdech Středního hradu byla zabudována střílnová okna a průchody podél zdi byly zakryty průzory chránícími před nepřátelskými šípy. Vstup do dvora této budovy je uzavřen pěti dubovými branami s mříží.
Budovy hradu, umístěné po obvodu, sloužily k přijímání vysoce postavených hostů. Zde byly pokoje velmistra řádu. V prostorách tohoto zámku se nacházely i místnosti pro oslavy, velké jídelny (refektáře), vyzdobené náboženskými malbami. Na nádvoří, pozoruhodném svou velikostí, se mezi křižáky konaly rytířské turnaje.
Svatby se konaly v kapli sv. Heleny. V této jediné pevnosti v zámeckém komplexu Marienburg byly prostory vytápěny technologií "hypocastum" - pomocí rozžhavených balvanů umístěných v suterénu. Odtud vzduch systémem kanálů speciálními otvory vstupoval do sálů. Komunikace mezi Středním a Horním hradem probíhala pomocí padacího mostu visícího přes další příkop.
Zrada žoldáků
Na ochranu hradního komplexu najal Řád německých rytířů české vojáky – husity, kteří byli v té době považováni zanejlepší válečníci. V 15. století mezi mnoha knížectvími v Evropě existovala praxe najímání stráží měst a pevností. Velké sumy peněz byly vynaloženy na údržbu armády žoldáků. V roce 1455 se dvacet měst ocitlo bez peněz v pokladně. Malbork byl jedním z nich.
Žoldáci, kteří přišli o své výdělky, se zrádně vzdali hradu Marierburg a otevřeli jeho brány před polskou armádou krále Kazimíra IV. Ve skutečnosti budovu prodali žoldáci polskému králi, který jim zaplatil 665 kilogramů zlata. S pádem města Malbork (Marienburg) skončila velikost Řádu německých rytířů. Casimir IV vstoupil do hradu triumfálně v roce 1457.
Chronologie dalších událostí
V roce 1466 se město stalo součástí královského Pruska a hrad se stal jedním z polských královských sídel. O tři století později, v roce 1772, došlo k prvnímu rozdělení Polska. Marienburg ustupuje do západní části Pruska a zámek je využíván jako kasárna pro pruskou armádu a skladovací prostory.
V roce 1794 byl pruský architekt pověřen, aby stavebně prozkoumal hrad, aby dospěl k verdiktu o jeho budoucím využití nebo úplné demolici. Architektův syn Friedrich Gilly vytvořil náčrtky rytin hradu a jeho architektury. Právě tyto rytiny umožnily „znovu vytvořit“hrad a představit historii Řádu německých rytířů pruské veřejnosti.
Rekonstrukce začala po roce 1816 a pokračovala s různou intenzitou až do vypuknutí druhé světové války. Za druhé světové války byl hrad zničen více než v předchozích osmi stoletích. TakZámek Marienburg vypadal (foto níže) v roce 1945. Později byl přestavěn.
Hrad dnes
Současná podoba hradu se neliší od té, která byla postavena před mnoha stovkami let. Restaurátoři obnovili nejen vzhled budovy, ale také její vnitřní výzdobu a fresky, které kdysi zdobily sály. Nyní je v prostorách tvrze pro návštěvníky otevřeno muzeum. Obsahuje umělecká díla související s Řádem německých rytířů (brnění a zbraně). Expozice má velkou sbírku jantaru.
Turisté z celého světa přicházejí ve skupinách i samostatně, aby se seznámili s historií Řádu německých rytířů. V jejich recenzích na hrad Marienburg je vždy obdivováno dílo mistrů, kteří tuto jedinečnou stavbu postavili doslova cihlu po cihle, a dali tak potomkům příležitost dotknout se oné vzdálené historie. Restaurátorské práce v pevnosti neustávají. Za druhé světové války bylo zničeno sousoší Panny Marie, které bylo v kostele Panny Marie. Polští restaurátoři odvedli při jeho restaurování obrovský kus práce.
