Populace Pákistánu. Populace Pákistánu

2024 Autor: Harold Hamphrey | [email protected]. Naposledy změněno: 2023-12-17 10:10

Stát Pákistán hraničí s Íránem, Indií, Afghánistánem a je omýván vodami Indického oceánu. Klima v této oblasti je kontinentální tropické (s přechodem do subtropického na severozápadě). Ve skutečnosti existují v Pákistánu tři roční období, která se náhle vystřídají: studená zima (říjen–březen), horké suché léto (duben–červen) a deštivý podzim (červenec–září). Ale navzdory někdy nepředvídatelnému počasí mnoho turistů miluje cestování do Pákistánu.

Obecné informace

Tato země byla kdysi kolébkou starověkých civilizací a její kultura zůstala Evropanům dlouho tajemstvím se sedmi pečeti.

Starobylá města plná orientální chuti, jako je Sindh, Thatta, Rohri, Karáčí a samozřejmě Hajdarábád, jsou dnes otevřená turistům, ale neméně atraktivní a tajemná. Architektura udeří úžasnou směsí stylů a epoch, historických památek a legendárníchIslámské svatyně se nacházejí doslova na každém kroku. V Lahore - hustě obydleném městě státu (obecně je populace Pákistánu poměrně vysoká) - očekávají turisty skutečné orientální bazary, kde musíte určitě smlouvat, za prvé, abyste neurazili prodejce, protože tohle je tradicí a za druhé proto, že ceny jsou záměrně několikrát předražené.

Pákistán má turistům co nabídnout, ale v tomto článku bychom se rádi pozastavili nad duší jakékoli země – jejími obyvateli.

Populace země

Než se vydáte do jiné země, nezapomeňte se seznámit se zvyky a normami chování místního obyvatelstva, jinak se nevyhnete nepříjemným, ba i velmi nepříjemným situacím. To platí zejména pro státy, kde je islám uznáván jako oficiální náboženství: muslimská mentalita je tak nápadně odlišná od křesťanské, že bez předchozí přípravy může být ponoření do kultury Pákistánu nebezpečné.

Kromě toho jsou místní obyvatelé samotnou podstatou každé země. Nerozumět jim nebo se jim snažit nevěnovat pozornost je stejné jako nikdy neopustit práh svého domova.

Klíčové demografické údaje

Počítadlo obyvatel Pákistánu za listopad 2011 ukázalo - 177 milionů 781 tisíc lidí, stát patří mezi deset nejlidnatějších zemí světa. S rozlohou 796 096 km² (plus okupovaná indická území Kašmír a Severní teritoria - 13 000 km² a 72 500 km²) činí tento počet obyvatel Pákistánu také jednou z nejhustěji osídlených zemí na světě.

Demografie Pákistánu má dnes průměrné tempo růstu populace (podle těchto ukazatelů je Pákistán na 75. místě mezi zeměmi světa - 1 573 %). V průměru na jednu dospělou ženu připadá 3,17 novorozence (55. místo v žebříčku zemí světa). Na 1000 obyvatel Pákistánu připadá 24,81 novorozenců (63. místo) a 6,92 úmrtí (138. místo). Takže vyhlídky na vyhynutí rýsující se nad evropskými zeměmi kvůli nízké porodnosti na Blízkém východě v nadcházejících desetiletích jsou zcela irelevantní.

Genderová a věková struktura společnosti

Pákistánská populace je poměrně vysoká, kromě toho je většinou mladá. Skupina obyvatel ve věku 15 až 64 let tvoří 60,4 %, druhou nejpočetnější skupinou jsou děti do 15 let (35,4 %), třetí nejmenší kategorie je nad 65 let (4,2 %).

V Pákistánu na každých 1000 žen připadá 1070 mužů. Navíc podle statistik se mezi novorozenci na 1000 dívek narodí 1050 chlapců, 1060 do 15 let, 1090 v kategorii 15-64 let, ale po 65 letech zůstává na 1000 žen pouze 920 mužů. Míra úmrtnosti mezi mladými ženami je tedy vyšší než u mužů, ale průměrná délka života mužů je o 3 roky nižší než u žen, takže míra úmrtnosti u staré skupiny se liší.

Očekávaná délka života Pákistánců je poměrně krátká – 64,18 a 67,9 let u mužů a 67,9 let v tomto pořadí, což Pákistán řadí na 167. místo ve světovém žebříčku.

Etnická struktura

Etnické (a zároveňnáboženská a lingvistická) mapa Pákistánu je velmi barevná.

Poměr národních skupin vypadá takto:

• Punjabis 44,7 %;
• Paštuni 15,4 %;
• Sindhi 14, 1%;
• Saryaki 8, 4%;
• Muhajirs 7, 6%;
• Baluchi 3, 6%;
• ostatní (Rajputs, Brahuis, Hindustanis) 6,3 %.

Státním jazykem je urdština, ale dodnes s ní koexistuje angličtina (relikt koloniální minulosti), která se používá na oficiální úrovni: ve školství a ve správní sféře.

V etnických oblastech se mluví paňdžábštinou (tímto jazykem mluví 48 % populace), paštštinou (8 %), sindhštinou (12 %), balúčštinou a bragui. Náboženský obraz není o nic méně rozmanitý, Paňdžábové v Pákistánu vyznávají islám, ačkoli stejnou etnickou skupinou v Indii jsou většinou hinduisté a sikhové.

Pákistán má nízkou míru gramotnosti. Tato úroveň u populace starší 15 let je téměř poloviční (49,9 %), ale, což je typické pro převážně islámské země, mnohem více mužů (63 %) umí číst a psát než ženy (36 %). I když tato čísla ve srovnání s podobnými údaji před 50 lety naznačují progresivní trendy v oblasti veřejného školství. Situace však zůstává velmi žalostná a pokud jde o vládní výdaje na vzdělávání (2,9 % HDP), Pákistán je na 153. místě.

Populační vysídlení

Zeměpisná poloha Pákistánu je taková, že od starověku až dodnespo jejím území se neustále přesouvají jednotlivá etnika, národnosti a kmeny. Asi před 4 tisíci lety tedy ze severozápadu do Hindustanu přišly hordy Árijců, nositelé rozvinutějšího sociálního systému a kultury, náboženství a jazyka, kteří si podmanili místní obyvatelstvo. A o tisíce let později se muslimové vydali stejným směrem a potvrdili dominanci islámu ve všech dobytých zemích.

20. století je charakterizováno jiným obrazem: obyvatelé Pákistánu mají tendenci opouštět zemi za lepším životem. Úroveň 2, 7 externích migrantů na 1000 usazených obyvatel je poměrně alarmující ukazatel (167. místo mezi všemi zeměmi světa).

Urbanizace charakteristická pro celý svět neobchází obyvatelstvo Pákistánu: v roce 2010 tvořilo městské obyvatelstvo 36 % z celkového počtu a míra vnitřní migrace dosáhla 3,1 % a nadále roste. Pro městskou populaci jsou možnosti najít si práci, vzdělávat se a využívat zdravotnických služeb řádově vyšší než pro venkovskou populaci, do velkých měst to láká nejen obyvatele okolních zemědělských oblastí, ale i uprchlíky Muhajir z indickou hranici. V roce 1951 již uprchlíci tvořili 40 % městské populace, ale pákistánské úřady ještě nejsou schopny tento problém efektivně vyřešit.

Administrativní jednotka

Oficiální název státu je Pákistánská islámská republika. Forma vlády je smíšená, moc je sdílena prezidentem a premiérem.

Územní rozdělení je poměrně složité: 4 provincie, 2(hlavní a kmenová) federální území, kromě toho ještě 2 další území Kašmíru, která administrativně patří k Pákistánské republice. Provincie jsou rozděleny do 131 okresů. Federální kmenové území – na 7 departementů a 6 pohraničních oblastí.

Největší města Pákistánu podle počtu obyvatel

Na prvním místě - Karáčí (13 125 000 obyvatel), do roku 1959 bylo hlavním městem republiky a nyní je centrem provincie Sindh. Převážnou část obyvatel města tvoří hinduisté, nejrozšířenějším jazykem je urdština, ale velké procento tvoří i gudžarátští uprchlíci. Sindhové, Paňdžábové, Paštuni a Balochové žijí ve velkých izolovaných komunitách v Karáčí.

Druhé po Karáčí je Láhaur, centrální město Paňdžábu (7 132 000 obyvatel). Město je známé nejstarší Paňdžábskou univerzitou, která byla založena v roce 1882 a právem má status intelektuálního hlavního města.

Na třetím místě je Faisalabad (starý název Layalpur) s 2 849 000 obyvateli. Od koloniálních dob až po současnost je nejdůležitějším centrem země pro zemědělský obchod.

Čtvrté místo - Rawalpindi, také hustě obydlené město, které patří státu Pákistán, má 2026000 lidí.

Velká a stará města Pákistánu jsou také Hyderabad, Multan, Peshawar, Quetta, Gujranwala. Hlavní město Islámábád je v současnosti relativně malé město s 832 000 obyvateli (10. místo po všem výše uvedeném).

Náboženskéotázka

Mezi obyvateli Pákistánu se 95 % hlásí k islámu, většinou sunnité, podíl šíitů je asi pětinový. Paštunská populace Pákistánu, stejně jako mnoho jiných etnických skupin v zemi, hlásá islám. Kromě toho existuje také sekta Ahmadiyya, jejíž představitelé se nazývají oddanými vyznavači islámu, ačkoli na oficiální úrovni je ostatní muslimové odmítají uznat jako sobě rovné a připisovat jim hodnost náboženské sekty.

Zbývajících 5 % je rozděleno mezi křesťany a hinduisty.

Způsoby komunikace, doprava

Autobus zůstává nejoblíbenější veřejnou dopravou v Pákistánu. Také tam stále jezdí rikši, ale většina z nich již přešla na pokročilejší dopravní prostředky, jezdí i obyčejné taxíky s měřáky. Mimochodem, rikši zpravidla nemají metr a před cestou se musíte dohodnout na jízdném. Městské autobusy jsou staré a neustále přeplněné, jízdenky se prodávají i na místa umístěná na střeše (jejich cena je oprávněně 2x snížena). V Karáčí je metro. Existuje také půjčovna aut, ale pouze ve výše zmíněných velkých městech, ale půjčení auta v Pákistánu není příliš bezpečné, protože provoz na silnicích je téměř všude spontánní.

pákistánské bazary

Kromě tradičního orientálního bazaru jsou v Pákistánu otevřeny obchody evropskému oku známější, všechny pracují podle plánu s velkou přestávkou během dne a zavírají celý den v pátek a sobotu. Nikdo nepracuje ani ve dnechnáboženské slavnosti, celá populace Pákistánu je v tuto dobu zaneprázdněna odpočinkem a modlitbami.

Každý turista by si v rámci svých finančních možností měl z Pákistánu přivézt skutečný lokálně vyrobený koberec, šperky, hedvábný nebo kašmírový šátek nebo solnou lampu, která čistí vzduch v místnosti.

Tradiční kuchyně

Pákistánská kuchyně je velmi rozmanitá a pro ty, kteří se neomezují kvůli náboženskému přesvědčení, poskytuje mnoho originálních jídel, která jinde na světě nenajdete. Hlavními produkty blízkovýchodní kuchyně jsou rýže, zelenina, ryby, maso - jehněčí a kuřecí maso. Koření je charakteristickým znakem národní kuchyně v Pákistánu: dává se ho hodně a pro každé jídlo je pečlivě vybrána kytice koření. Nejoblíbenějším nápojem je silný čaj s mnoha kořeněnými přísadami, protože alkohol je pro zbožné muslimy přísně zakázán.